Tak konečně mě Luboš pustil k blogu, takže tu zapíšu i několik vzpomínek ze starší doby.
Poslední dobou se mi nejlíp hraje proti Milanovi. Chci si procvičit rovnou hru, tak místo handicapu si beru vysoké komi. Začali jsme s tím 21. srpna, kdy jsem si vzala komi 45,5. Vyzkoušela jsem si invazi na san-san i invazi přes kámen mezi mými dvěma kameny. Oboje mi vyšlo, takže jsem měla jen v klidu dohrát, ale já jsem začala zkoušet ještě víc a po úporném boji jsem musela vzdát. Příště (23. srpna) už jsem hrála s větší rozvahou. Nedělala jsem riskantní invaze, spíš redukční tahy. Nevšimla jsem si ale, že moje skupinka kamenů, které tam zbyly po nějakém boji, může žít, tedy pokud ji Milan nezabije, a Milan ji samozřejmě zabil. I přes to jsem vyhrála (tedy s komi 45) asi o 20. Příště (9. září) jsem se teda vzala menší komi, ale dařilo se mi ještě víc. Dlouho jsme hráli důležité ko, já jsem ho vyhrála, pak se mi podařilo zabít dvě Milanovy invaze; v celku jsem vyhrála opět asi o 20 (s komi 40,5). Tahle pěkná série se porouchala až včera, což si můžete přečíst na konci článku.
Zato s Honzou se mi hraje čím dál hůř. Většinou první hru se nechám úplně rozsekat a vzdám, protože už nemám co zachraňovat. Potom si uvědomím, že na Honzu musím jinak, než jsem zvyklá, a druhá hra už bývá lepší. 12. srpna jsem taky první hru vzdala, protože jsem přehlídla důležité atari, ale druhou jsem prohrála těsně, jenom o 6. V neděli 24. srpna jsem opět první hru prohrála, ale druhá se mi po hodně dlouhé době podařila vyhrát o 10. V úterý 26. srpna jsem jenom prohrála, vzdala jsem. 9. září jsem první hru s černými opět vzdala, ale druhou s bílými jsem kupodivu vyhrála o 2,5 bodů. Takže je jasné, že Honza je definitivně lepší než já (což je samozřejmě dobře, protože já se hodlám zlepšovat jenom pomalinku, polehounku).
Ve čtvrtek 18. září jsem zůstala kvůli rýmě doma, ale vím, že nejdřív hrál Honza proti Sakeusovi rovnou hru a Honza samozřejmě vyhrál, a pak hrál se Sakeusem Luboš (černí, H4) rengo proti Honzovi a že Honzu porazili. V úterý jsem byla poprvé ve škole v Brně, ale opět mám nějaké zprávy: přišel pan Jecha a nový adept Honza, který si zahrál H4 s Honzou a prohrál. Pan Jecha hrál rovnou hru se Sakeusem a jednoznačně vyhrál (přece jen má už nějaké zkušenosti i z turnajů). Honza - Kraken opět porazil Sakeuse a Luboš zkusil H9 s novým Honzou, a neudržel se, a hodně skupinek mu pozabíjel, i když mě za to minule kritizoval, protože takhle odrazujeme nové adepty :-)))
Ve čtvrtek jsem si konečně chtěla zahrát, ale byl tam jenom Honza, Luboš a Milan a ti hráli spolu. Luboš proti Honzovi sice přišel o skupinu uprostřed, ale dotáhl hru do vítězného konce; Milan potom Honzu 2x drsně porazil. Mezitím jsme poměřili síly my, já a Luboš, a dopadlo to podobně jako dřív, porazil mě asi o 50 s H5, a to i přesto, že se mě podařilo vyhrát všechny ko. Potom Honza odešel a tak jsem si konečně mohla zahrát s Milanem, ale ten den byl nějak hodně rozehraný, takže mě porazil o víc než 100, protože mě zabil 2 skupiny (nejdřív je rozdělil, hned na začátku, a na konci je jednu po druhé zabil).
Tak zase někdy ahoj!
tentokrát psala Lenicka
Poslední dobou se mi nejlíp hraje proti Milanovi. Chci si procvičit rovnou hru, tak místo handicapu si beru vysoké komi. Začali jsme s tím 21. srpna, kdy jsem si vzala komi 45,5. Vyzkoušela jsem si invazi na san-san i invazi přes kámen mezi mými dvěma kameny. Oboje mi vyšlo, takže jsem měla jen v klidu dohrát, ale já jsem začala zkoušet ještě víc a po úporném boji jsem musela vzdát. Příště (23. srpna) už jsem hrála s větší rozvahou. Nedělala jsem riskantní invaze, spíš redukční tahy. Nevšimla jsem si ale, že moje skupinka kamenů, které tam zbyly po nějakém boji, může žít, tedy pokud ji Milan nezabije, a Milan ji samozřejmě zabil. I přes to jsem vyhrála (tedy s komi 45) asi o 20. Příště (9. září) jsem se teda vzala menší komi, ale dařilo se mi ještě víc. Dlouho jsme hráli důležité ko, já jsem ho vyhrála, pak se mi podařilo zabít dvě Milanovy invaze; v celku jsem vyhrála opět asi o 20 (s komi 40,5). Tahle pěkná série se porouchala až včera, což si můžete přečíst na konci článku.
Zato s Honzou se mi hraje čím dál hůř. Většinou první hru se nechám úplně rozsekat a vzdám, protože už nemám co zachraňovat. Potom si uvědomím, že na Honzu musím jinak, než jsem zvyklá, a druhá hra už bývá lepší. 12. srpna jsem taky první hru vzdala, protože jsem přehlídla důležité atari, ale druhou jsem prohrála těsně, jenom o 6. V neděli 24. srpna jsem opět první hru prohrála, ale druhá se mi po hodně dlouhé době podařila vyhrát o 10. V úterý 26. srpna jsem jenom prohrála, vzdala jsem. 9. září jsem první hru s černými opět vzdala, ale druhou s bílými jsem kupodivu vyhrála o 2,5 bodů. Takže je jasné, že Honza je definitivně lepší než já (což je samozřejmě dobře, protože já se hodlám zlepšovat jenom pomalinku, polehounku).
Ve čtvrtek 18. září jsem zůstala kvůli rýmě doma, ale vím, že nejdřív hrál Honza proti Sakeusovi rovnou hru a Honza samozřejmě vyhrál, a pak hrál se Sakeusem Luboš (černí, H4) rengo proti Honzovi a že Honzu porazili. V úterý jsem byla poprvé ve škole v Brně, ale opět mám nějaké zprávy: přišel pan Jecha a nový adept Honza, který si zahrál H4 s Honzou a prohrál. Pan Jecha hrál rovnou hru se Sakeusem a jednoznačně vyhrál (přece jen má už nějaké zkušenosti i z turnajů). Honza - Kraken opět porazil Sakeuse a Luboš zkusil H9 s novým Honzou, a neudržel se, a hodně skupinek mu pozabíjel, i když mě za to minule kritizoval, protože takhle odrazujeme nové adepty :-)))
Ve čtvrtek jsem si konečně chtěla zahrát, ale byl tam jenom Honza, Luboš a Milan a ti hráli spolu. Luboš proti Honzovi sice přišel o skupinu uprostřed, ale dotáhl hru do vítězného konce; Milan potom Honzu 2x drsně porazil. Mezitím jsme poměřili síly my, já a Luboš, a dopadlo to podobně jako dřív, porazil mě asi o 50 s H5, a to i přesto, že se mě podařilo vyhrát všechny ko. Potom Honza odešel a tak jsem si konečně mohla zahrát s Milanem, ale ten den byl nějak hodně rozehraný, takže mě porazil o víc než 100, protože mě zabil 2 skupiny (nejdřív je rozdělil, hned na začátku, a na konci je jednu po druhé zabil).
Tak zase někdy ahoj!
tentokrát psala Lenicka