zářijové hry

V návalu práce jsme nenapsali, že jsme se scházeli i v září.
Lenička hrála mnoho H3 partií s Petou se střídavými úspěchy. Lenička mě okřikuje, že Peta větišnou vyhrává. Jenom někdy, když se mu nepovede, tak vzdává, ale jinak ji poráží. Tak nevím, já to neviděl.
Minule se totiž ozval Milan, že je zase na pár dní v Pardubicích, tak jsem hrál jednu hru s ním. Byla zajímavá, stále jsem mu nemohl nic zabít, on má totiž mimořádný talent k ožívání skupinek, ale zničili jsme při tom veškerá moya a až poslední skupinku, kterou jsem odříznul se mi podařilo kilnout a bylo. Mezitím ti dva odehráli asi tak 3 nebo 4 hry.

Dobré zprávy z Islandu

Ahoj milí goisti pardubičtí, v Pardubicích, Praze a Neměcku sídlící :).
Přináším dobré zprávy z Islandu. Zúčastnil jsem se tu prvního turnaje v Go na Islandu. Turnaj proběhl 19-20. září 2009. Sešlo se 7 účastníků, přihlášených jich bylo 8. Hrál se turnaj na 4 kola. Turnaj byl moc pěkný a napínavý. Na konci to dopadlo tak, že jsme měli já, Hallbjorn a Ragnar 3 výhry. Pomocí starého go programu pro Windows 3.1 jsem měl největší Sosos a stal jsem se Islandským mistrem :) (v islandštině Íslandsmeistari). Takže to doma pořádně musíme pak oslavit pěknými hrami a dobrym pivkem. Tu je adresa islandského klubu. Mějte se hezky a hodně piště, ať je legrace. ahoj Aleš

pěkný Brněnský turnaj

V pátek 4. 9. naše rodinka naložila uskladněné soupravy do auta a vyrazila směrem na Brno, protože se tam u přehrady jako každý rok konal tradiční turnaj. Přehrada je upuštěná, takže letos mohly vznikat jiné fotky než při minulých ročnících. Tradičně jsme nevyjeli úplně včas, takže na ucpaných silnicích a rozkopaném Brně jsme se trošku obávali, jestli stihneme registraci, ale povedlo se.
Nám se povedlo, ale Tukan jízdu po D1 nezvládl ani na první kolo, takže prohrál na čas, protože brněnští kamarádi ho zaregistrovali. Lenička podle očekávání neměla v prvním kole šanci s Lubošem Láskou (a přitom s Lubošem snad nějakou lásku má ... no to jsou slovní hrátky, ve skutečnosti si LL pamatujeme z Blanska a předem jsme věděli, že jeho 17k určitě neodpovídá, což se ukázalo i na jeho celkovém skóre 5 ze 6). To takoví Mroch s Betkou si nechali nasadit 15k, ačkoli byli na prvním turnaji. No nic, já jsem dostal taky soupeře z Brna a sehráli jsme zajímavou vyrovnanou hru, kde jsme oba dělali invaze, utíkali se skupinkami, oba jsme několikrát úspěšně (ač obtížně) ožívali a nakonec měli cca stejně území - no, asi o 3 body jsem měl větší a ještě bílé, takže pěkná hra a výhra o 10.
Ve druhém kole jsem narazil na dalšího domácího zástupce Jiřího Tobiáše. Na rozdíl od letošního Blanska to bylo vyrovnanější, ale o 2,5 bodu to při počítání nedopadlo a to jsem se v koncovce přehlídnul a nechal si hodně hloupě vzít 2 šutry. Lenička si radostně zahrála s Mikym Dvořáčkem - vyhrála a ve volném čase si dali ještě odvetu a další dvě s Mrochem. Tukana jsem nesledoval, ale myslím, že nadával, že to nevyšlo o 5 bodů.
Třetí kolo se Leničce nedařilo a vzdala, zatímco Tukan vyhrál. Mně vylosovali soupeře z Blanska Milana Palase a konečně černé, takže jsem si zkoušel vyrobit moyo. To moc nevyšlo, ale zato jsem soupeři rozdělil a zabil skupinky. V euforii jsem si nedal pozor a soupeř mi také zabil velkou skupinku - to se na turnajích hned tak nevidí, takové velké kily. Naštěstí mi to i tak stačilo na výhru o 30.
Čtvrté kolo jsem hrál se Štefanem Sabo ze Slovenska, hodně těžce jsem utíkal a ožíval skupinku, ale povedlo se a v koncovce jsem získal nějaké bodíky a asi o 15 vyhrál. Já boj se slovenským soupeřem vyhrál a mohli jsme se jít najíst a podívat na naše fotbalisty, kterým se tolik nedařilo. Lenička si zopakovala výhru nad Mirkem Drozenem jako v Pardubicích, ale Tukan opět nezabodoval se svým „osudovým“ soupeřem z minulých turnajů, kde ho Ondra Jurásek porážel.
Dovolili jsme si trochu luxusu a už v sobotu jsme se ubytovali v pořádajícím hotelu, sice dražší varianta, ale jít si lehnout při čekání mezi kolama, nemuset půlhodiny jezdit tam i zpět na noc (tudíž si můžu dát pár piv přes den) i ta bohatá ranní snídaně jsou na druhou stranu velmi příjemné požitky. Takže na páté kolo jsme s Leničkou nastoupili svěží a oba vyhráli. U mě to byla nejméně bojovná hra, ohrazovali jsme území a redukovali, soupeř mi sice v lokálních bojích něco pobral, ale území jsem měl větší. Zato Lenička v průběhu o hodně prohrávala, ale soupeř nepobránil, nechal si rozstříhat skupinky na polovině gobanu a všechny pozabíjet. Tukan měl Italského soupeře, kterého celkem o hodně porazil, a to jsme ještě diskutovali nad tím, že si v koncovce nevšimnul, že mu mohl odříznout asi 15 kamenů s 1 okem.
Zato šesté kolo bylo katastrofální. Mě nevyšlo vůbec nic, žádný boj, území jsem měl o 50 méně, ale dotahali jsme to celkem rychle, takže jsme si tuto skutečnost dokonce potvrdili přepočítáním. Vůbec jsem nehrál, jak jsem chtěl hrát, bez jakéhokoli plánu, prostě hrůza. Nevadilo mi, že jsem prohrál, to bych naopak musel několik hodin čekat na vyhlášení, ale ten způsob, jak drtivě to bylo, to mně fakt znechutilo. Pak jsem mohl sledovat boj Leničky s Italskou soupeřkou (14k), kde to bylo docela vyrovnané, ale pak v koncovce Lenička udělala chybu na úrovni 30k a nechala si zabít nejméně 20-ti bodovou skupinu a prohrála o 30. S Tukanem jsem ani nemluvil, ale taky prohrál. Prostě poslední kolo nám úplně zkazilo dojem z celého povedeného turnaje.
Pak jsem si přátelsky zahrál s Betkou, ale pokračoval jsem v přehlížení atari a slabé hře, takže nic moc. Takže jsme se už jenom rozloučili se známými a odjeli.
Do Gobanligy jsme nějaké body získali, rating ještě není aktualizovaný, mě by měl stoupnout na 12k, zatímco Leničce asi klesne, ale 17k by jí mělo zůstat, tak to snad nevadí.
Stupně vítězů opanovali cizinci (1. Korejec z Berlína, 2. Pop, 3. Balogh), bramborovou medaili získal BUM (Flashback, Pixer a jak se ještě Šimara jmenuje) a za ním hned využil domácího prostředí Scurge, když na 6. a 7. místo na SOS odsunuli dalšího Maďara a Rumuna. Pak byla spousta dalších hráčů a někde dole se ve výsledkové listině vyskytujeme i my.
Luboš
Lenička dění popsala na svém blogu takto:http://lenicky-zahradka.blog.cz/0909/go-turnaj-u-brnenske-prehrady.

Milanova rozlučka

Před týdnem v úterý se ozval Milan, že by si chtěl přijít zahrát. Dvakrát si zahrál s Leničkou a jednou se mnou.
Pak jsme si ještě popovídali a na delší čas jsme se rozloučili, protože se blíží čas jeho studia v Německu a Pardubice brzy opustí.
Přejeme mu, ať se mu tam dobře hraje.

svatba

V týdnu po turnaji jsme se sešli v čajovně s Petou, myslím, že to zase dopadlo 1:1 u mě i Leničky s H3.
Pak jsme odjeli na týdenní dovolenou, tak to nevíme, jestli se goisti sešli.
Zato určitě jsme se všichni sešli 8. 8. na Alešově svatbě, kde jsme mezi svatebními hosty vytvořili goistickou sekci a na 3 gobanech se hrálo o 106. Přišla naše rodina, samozřejmě Peta, Tukan, Sakeus, Anča i Milan a zapojilo se i několik poláků, kterým Tukan poskytnul rychlokurz pravidel. S přibývajícím alkoholem v krvi se partie stávaly stále bláznivějšími a divočejšími a hlasitějšími, zvláště Peta vynikal v hlasitosti pokládání svých skleněných kamenů na dřevěný goban, pravé goorgie. Jenom náš nejlepší novomanžel nepotřebuje trénovat a tak se neúčastnil hraní a raději křepčil na tanečním parketu se svou paní a dalšími hosty. Lenička to popsala na svém blogu takto:http://lenicky-zahradka.blog.cz/0908/goisticka-svatba-a-ronovska-pout.
Chci vás vidět v podobném počtu a rozmaru na schůzkách!

jak jsme měli v Pardubicích hodně živo

O víkendu jsme měli v rámci festivalu her velkou goakci – turnaj za účasti 97 hráčů.
V úterý jsme s Leničkou lehce potrénovali v čajovně s Loskim (oba dva 1:1 já v rovných a Lenička s H3) a se Sakeusem, který stále se ještě spíše učí, takže o výsledky nejde.
Ve středu se ohlásil Jindra na ubytování a ve čtvrtek si Lenička dohodla ubytování i s Ančou z Hradce, takže bylo zřejmé, že živo bude nejen na turnaji, ale i u nás doma - tolik lidí v bytě nepamatuju. Ale proběhlo to v pohodě.
V pátek jsme úspěšně (i když nám chvíli trvalo, než jsme se zorientovali a pochopili ...) absolvovali registrační procedury a turnaj pro nás mohl začít.
Za Pardubice jsme nastoupili celkem 3, naše rodina a Anča. Honza byl přihlášený, ale už před dvěma týdny něco naznačoval, že mu možná zdravotní stav účast nedovolí, tak se asi tak stalo.
Hned na začátku jsme registrovali záplavu hráčů z Ukrajiny. Dvořáčci se kdysi vyjadřovali, že se nad nimi většinou lehce vyhrává. Po prvním kole jsme si mohli myslet, že je to skutečně tak. Anča svoji soupeřku lehce porazila, Lenička takového malého chlapečka Andrije z Ukrajiny (o tomto asi ještě dále napíšu, protože se dost výrazně projevil) také. Proti mně zasedla taková malá holčička a tiskla plyšového medvídka na hrudi a já si začal trošku zoufat, že jestli se to nepodaří, tak by to mohlo být považováno za ostudu. S jednou skupinkou jsem si více odskočil, ona to odřízla, zabila a začínalo to být napínavé. Naštěstí jsem taky něco umrtvil a stačilo to, ale za ty řeči o lehkosti jsem večer trošku Dvořáčkům nadával, protože to lehké opravdu nebylo. V průběhu hry ke mně přišla Lenička a zděšeně mi hlásila, že její soupeř, kterého prý hodně drtila, se lítostivě rozbrečel a asi čtvrt hodiny při hraní usedavě pláče a ona neví, co má dělat. No, já měl dost práce se svojí soupeřkou, tak jsem jí ani pomáhat nemohl, ono taky stejně, co by se dalo dělat, že? Naštěstí po nějaké době přišla jeho maminka a řekla, že vzdává. Uff, po pátku vedly Pardubice nad Ukrajinou 3:0.
Z nějakého důvodu Jindra chodí rád do čajovny, takže jsme skončili večer s dětmi v čajovně, přišel i Sakeus a někteří jsme ještě lehce hráli.
Ve druhém kole Anča porazila další ukrajinskou 20 (těžko říci, jestli dítě nebo dospělého). Lenička ovšem narazila na otce mé soupeřky z prvního kola a ten se jí za rodinu pomstil. Mně se povedlo asi o 15 bodů porazit mladého slovenského soupeře a zase to bylo hodně napínavé, něco mi i zabil, ale území jsem měl větší a komi také pomohlo.
Ve třetím kole Lenička pokračovala v neúspěších s otci ukrajinských rodin. Anča už také narazila a podlehla malé ukrajinské naději (přišel s 20k a jako jediný mimo hlavního vítěze vyhrál všech 6 her). Ano, pozorný čtenář nyní může logicky odvodit, že i já jsem tedy někdy prohrál, ale nyní ještě ne. Toto kolo se mi asi nejvíc pocitově povedlo, pěkně jsem celou hru útočil, soupeřovy skupinky zmenšoval někam ke 2 bodům (bohužel to mu stačilo k životu), dokonce mi i zabil stříhající kameny, když na jedné skupince 2 oči neudělal. Ale nějak se těmi boji ohradilo docela velké území, které mi zase asi o 15 stačilo k výhře.
Ve čtvrtém kole jsme prohráli všichni. Lenička a já s Čechy, zatímco Anča pokračovala ve svém ukrajinském boji. A mohli jsme zase jít do čajovny.
V neděli Anča už oba ukrajinské soupeře porazila. Lenička to měla 1 Čech a 1 Ukrajinec a také úspěšně. Zato já jsem pokračoval v útlumu. Celou hru jsem měl pocit, že hraju bez iniciativy a hrozně špatně, nakonec když jsme to spočítali, tak jsem prohrál jen o 3,5 bodu, ale pocit jsem měl velmi špatný. Soupeřka si partii zapisovala, tak doufám, že ji nebude s někým rozebírat, aby si o mně nemysleli něco špatného. V posledním kole jsem dle očekávání dostal druhou malou ukrajinskou holčičku, která hrála v mojí oblasti. Vyšlo mi několik triků a vědom si vedení jsem to celkem pohodově (nebylo třeba dalšího rizika) uřídil k výhře asi o 20, ale nevím, nevím, nevyjít ty triky, tak by pohoda nebyla.
Celkově tedy Anča porazila Ukrajinu 4:2, Lenička remizovala 2:2 s Ukrajinou a 1:1 s tuzemskem a já porazil cizinu 3:0, ale s Čechy 1:2.
Mezitím se Andrijek ještě několikrát rozbrečel a rodiče ho museli krotit, aby se soustředil na hru, protože on často i vyhrával, akorát mu bylo pokaždé líto zabité skupinky, případně pokud soupeř ožil v jeho domnělém území. Korejci z Berlína a Arťom Kačanovský ovládli přední příčky turnaje, kde české barvy v čele hájili především Šilt se Šimarou na 4 a 5 místě. Ostatní si užívali hraní i společenského večera Na cihelně v sobotu a tak. Každý den se přišel podívat i Sakeus a nakonec i litoval, že se nepřihlásil, protože s některými ukrajinskými dětmi by měl příležitost si naplno a vyrovnaně zahrát.
Kdo nezdrhnul před vyhlášením, ten si odnesl nějakou věcnou cenu, ikdyž vyhlašovali to podle pořadí a cen nezbylo pro všechny, takže Anča brala poslední zbylé DVDčko a další už měli smůlu. Evička Dvořáčková vyhrála cenu do 12 let, ale Jindra se nějak neinformoval a zdrhli, takže má u nás tričko. Andrijek dostal cenu do 10 let a zářil jako sluníčko ... Nakonec nás organizátoři oslovili, že mají málo místa v autě a hodilo by se jim, kdybychom 10 souprav uschovali u nás doma a dovezli je na turnaj do Brna. Takže jsou u nás v garáži a vypadá to, že se už skoro jistě musíme zúčastnit i tam. Tak musíme trénovat, abychom dopadli ještě lépe.
sepsal (vyčerpaný) Lubošek
odkaz na článek na Lenčině blogu: Moyo Open 2009

už jsme se zase rozehráli...

Zdravím všechny po delší době. Docela často se teď scházíme a hrajeme, akorát nám nějak nezbývá čas na zapisování na web. Po příjezdu Aleše z Islandu jsme se setkali nejdřív v úterý 16. června. Přišel dokonce i Milan a Honza, který ten den slavil úspěšnou zkoušku. Z čajovny jsme se přesunuli do Evropy, kde jsme sehráli spoustu zajímavých partií. Já jsem hrála s Alešem s 9H a prohrála jsem, pak jsem hrála s Honzou s 2H a taky jsem prohrála, i když ne o moc, Luboš porazil Honzu, který byl už v té době asi trochu opilý a zbytek už si nepamatujeme.
V hojném počtu jsme se sešli také v pátek 19. června. Přijela i Anička z Hradce a přišel i Milan. Z čajovny jsme přešli do kavárny Evropa, kde ale zrovna v nekuřácké části probíhala nějaká oslava, takže tam byl hluk a kouř a nevěnovala se nám obsluha. Přešli jsme do Tennisu a tam jsme zůstali až do půlnoci. Z her si pamatuju jenom to, že jsme porazila Milana (s 3H), a pak mě + Luboše rozdrtil Aleš + Anička v rengu. Protože jsme končili tak pozdě, poskytli jsme Anči přístřeší na noc, takže se do Hradce vracela až brzy ráno. Za pár dnů potom Aleš zase odjel.
Další týdny jsme se scházeli většinou v úterý v čajovně, někdy přišla Anča, někdy Milan, a později večer se objevoval loski se svou dřevěnou deskou. Já jsem s loskim hrála většinou s H3 a většinou jsem prohrávala. Milana jsem zase jednou porazila, tentokrát s H2.
Minulý týden jsme já ani Luboš nebyli v Pardubicích, takže nic nebylo. Až tento týden jsme se znovu sešli a tentokrát přišel i Sakeus, který už chodil dřív, ale pak přestal, tak jsme byli rádi. Zatím s náma prohrává, ale už je poznat, jak se každou hrou zlepšuje. Takže nejdřív jsme se Sakeusem hrála s H9 a pak rovnou a obě dopadly podobně, podařilo se mi zabít mu větší skupinu a vyhrála jsem. Pak přišel loski a Luboš a hráli spolu, první hru Luboš vedl, ale pak podcenil loskiho útok a musel vzdát. Prý kdyby nebyl greedy a pojistil si to, tak mohl v klidu vyhrát... Druhou hru už vyhrál, i když o pouhých 1,5 bodů. Pak jsme se vystřídali a já jsem zase hrála s loskim H3. Loski mi zajal skupinu, ale pak přehlídl, když jsem jeho zajímací skupině ubrala život, tím jsem ji zajala a osvobodila jsem se, a loski vzdal. Ve druhé hře jsem přes ko osvobodila podobně zajatou skupinu, pak loski osvobodil svou umrtvenou skupinu, ale nakonec jsem asi o 10 vyhrála. Jo, s loskim jsou to vždycky hodně napínavé a zábavné hry. Luboš mezitím trochu vyučil Sakeuse a pak už bylo 10 hodin a šli jsme domů.
Teď sbíráme síly na turnaj, který se koná tento víkend. Držte nám palce!
lenicka

Léto a hurá na turnaj

Ahoj, léto je tu a s ním hodně her v čajovně a jiných pěkných hospůdkách v Pardubicích :). Již toto úterý malý turnaj. A pak 27-28. června turnaj ve Varšavě - Pandanet Tour, takže mnoho silných danů. Těším se na pěkný hry Aleš

už nám vzali i letáček z výlohy

Tedy, když jsem minule psal, že je po záplavě příspěvků, tak jsem ještě netušil, jak to vyschne ještě víc.
V dubnu jsme se ještě jednou sešli s Petou a dopadlo to myslím 2:1 pro mě a pak konec.
Až včera jsme konečně zase s Petou dorazili po půl deváté večer do čajovny. První hra byla hodně rychlá, protože po prohraném boji na začátku Peta s bílými rychle vzdal. Do druhé hry jsme vyměnili kameny a tentokrát vzdal černý. Do třetí jsme zase vyměnili barvy a tentokrát to bylo nejvyrovnanější, sice jsem vyhrál boj v rohu, ale bílý získal pěknou zeď, ze které dostal území na straně; pak jsem hezky ohrožoval slabé bílé skupinky a jednu umrtvil, ale bílému vyšel zoufalý boj a stačil dříve sebrat moji hraniční kameny a tak to osvobodil přes kó; a vzhledem k tomu, že jsem kó hrozbu nevyužil k ožití v bílém území, tak to bylo vlastně zadarmo; prostě byl to takový přelévající se boj; nakonec mě překvapilo, že jsme napočítali o 15 víc černému. Takže ačkoli jsem prakticky měsíc nehrál, tak mě mile překvapilo, že to ode mě nebylo nijak moc špatně a 3 výhry potěšily.
Protože kolem čajovny chodím denně do práce, tak jsem si všimnul, že ze dveří zmizel informační letáček o našich schůzkách. Holt, nechodíme, tak už s námi asi moc nepočítají. Měli bychom se polepšit, ale tím si nejsem moc jistý, protože letní měsíce lákají spíše na výlety a tak neočekávám vylepšení naší tristní bilance s docházkou. Nicméně kdyby někdo chtěl přijít, tak bude lepší se předem domluvit telefonem nebo mailem.

A je po záplavě

Nějak jsem to minule přechválil, hned jsme činnost výrazně omezili a už jsme se v březnu nesešli.
Na internetu jsme se trochu činili, ale to tu nebudu široce popisovat. Nevím, jestli jsem se už vzpamatoval ze školení, které mi Aleš dával při handicapových hrách. Měl jsem pocit, že už mě ty prohry spíše demoralizovaly, než že by mi ukazovaly cestu ke zlepšení, takže jsem si i od KGS radši minulý týden odpočinul. To na Honzově grafu je vidět stálé zlepšování, i když jak se blíží k hranici 6k, tak tempo růstu slábne. Ale my mu věříme, že to zvládne.
Včera jsme se konečně domluvili s Petou a zajeli do čajovny. Lenička doma simuluje horečnatou práci na diplomce a nechtěla si jít zahrát. Zahráli jsme celkem 4 rychlé hry a až nezvykle se mi dařilo. V prvních 3 hrách se mi podařilo něco velkého zabít, pravda, v první i Peta urval velký kus strany, ale moje zabití bylo větší; v dalších se mi podařilo moje skupinky ponechat při životě, takže Peta vzdával. Čtvrtou hru jsme si vzájemně nic nezabili, jenom jsme oba v koncovce udělali takové trapn0 10-ti bodové chyby, ale moje území bylo o 30 větší. Takže 4 výhry, to jsem nečekal.
Doufám, že příště se sejdeme dříve než za měsíc.
Luboš

a najednou záplava příspěvků

Radši napíšu reportáž, dokud mám všechno v paměti, tolik příspěvků během týdne jsme tu už dlouho neměli.
Včera jsme se sešli po 6 hodině v čajovně s Petou a hned jsme se dali do hraní. Peta vyhrál losování a začal s černými, nepodvedlo se mi nic zabít jeho utíkající skupinku, ba naopak on zabil část mojí, takže se nedalo nic dělat než vzdát. Ve druhé hře jsem měl černé já a už se mi podařilo vyvinout správný tlak a některé bílé skupinky neodolaly a umřely, takže bílý zase vzdal, ale tentokrát už to byl ten správný :-). Třetí hru jsem měl zase bílé, hodně drsně jsem ožil v zárodku černého moya a honil rozdělené černé kameny bez základny po gobanu, sice nic černého neumřelo, ale naštěstí ani bílého a při počítání měl asi o 20 víc bílý.
Mezitím přišla Lenička a pak až do konce hracího večera porážela Petu. Nejdříve dvakrát s H4 a potřetí i s H3. Jo, to je zlepšení. První hru jsem sledoval a bylo to docela zábavné, jak ke konci hráli velké ko o život černé skupinky, které sice bílý vyhrál, ale měl počkat ještě o další hrozbu dále, protože černá mu zase na oplátku vyloupila kus jiné bílé skupinky, jejíž zbyteček v rohu také jen s obtížemi přežil.
Další už jsem neviděl, protože k údivu všech zúčastněných se objevil Milan a chystal se ke hraní. Já tedy tolik překvapený nebyl, protože jsem ho potkal po obědě a říkal mi, že přijde, ale stejně je to událost. A protože Peta hrál s Leničkou, tak s Milanem jsem zahrál dvakrát já. On hned šáhnul po krabičce s černými kameny a nepustil se jich. V první hře jsem zase začal hodně odvážně v zárodku černého moya a také se ho podařilo zničit a když s blížící se koncovkou černý stale neměl pořádné území, zatímco bílý měl, tak černý vzdal. Druhou hru rozehrál bílý hodně špatně, po 5 tahu měl černý o moc lepší pozici, ale bílý zabojoval a dostal se do vedení asi o 10 až 15 (zkusili jsme to dopočítat a vyšlo to o 12). Jenomže v koncovce nechtěl bílý přemýšlet o posledním podivném tahu černého a dvakrát (každý z těch dvou to mohl vyřešit) zbytečně špatně odpověděl a tím přišel asi tak o 20 kamenů, takže vzdal. Poučení pro příště -> přemýšlet a nepodceňovat, že to nějak dopadne – tentokrát taky dopadlo :-(.
To platí pro všechny, ale kdo se tím vždy řídíme, že?
Lenička ještě všem ukázala dopis, který nám přišel domů. Byl z Polska a hádejte, co psali. On to tedy ani tak nebyl dopis ve smyslu psaní, spíše to bylo oznámení. Že prý jakýsi pán žijící na Islandu se bude ženit s nějakou paní z Polska. To jsou novinky, co?

komunikace :-)))

Pro zasmání: záznam chatu na KGS mezi lenickou (gewain) a loskim.

gewain: ahoj, jdes zitra?
loski: ahoj
loski: jo
loski: asi pred 8
loski: uvidim
loski: nejspis pujdu v 5 na veceri s ********
loski: pak pudu
gewain: super
gewain: nebo ho nauc go a prived ho:-)))
loski: to nevim..:)
gewain: ptala jsem se Lubose, jestli ti chce neco vzkazat a rekl "hm"
gewain: tak ahoj zitra
loski: aha
loski: typicke
loski: moh bejt zelva
loski: ty toho taky nakecaj
loski: tak cus zitra

Takže zítra...

(poťouchle vložila lenicka)

hrajeme s Petrem a Petrem

Minulý týden se chtěl Petr Jecha podívat do Evropy. Takže se tam sešli s Leničkou a zahráli H3, Lenička po napínavém průběhu vyhrála, tak zvýšili handicap na 4 a tentokrát vyhrála opět bílá, kupodivu snadněji než před tím. Před koncem jsem už přišel, viděl a občas okomentoval. Pak jsem zahrál s Petrem H7 a povedlo se mi něco pozabíjet a vyhrát, pak jsme ještě zkusili H8 a dopadlo to podobně.
Mezitím přišel Peta (loski, jak se v těch Petrech vyznat, že?) a dal se do hraní s Leničkou, s H4 vyhrála černá a s H3 bílý.
Ve čtvrtek jsme se nesešli, ale zato v pátek překvapil telefon od Loskiho, že si chce zajít večer zahrát do čajovny. Takže jsem se cestou z práce stavil v čajovně a odehráli jsme 3 zajímavé hry. Vyhrál jsem losování, takže první s černými a Peta vzdal, druhou s bílými už to bylo vyrovnanější, ale zase se mi povedlo mít víc bodů. Třetí hra (já opět s černými) byla hodně bláznivá, zabil jsem mu velkou skupinu, ale pak jsem si nedal pozor a on ji přes ko propojil a bylo to zase vyrovnané, pak Peta zábavně redukoval tím, že se vystavil do atari a zahrál jinam, no prostě to bylo zábavné a nakonec jsme napočítali asi o 20 více pro černého.
Další týden jsem musel do zahraničí, takže se v úterý sešli v čajovně Lenička a Loski. Lenička dojí a napíše pár slov a jíst jdu já. (napsal Luboš)
No takže v úterý jsem se netradičně sešla pouze s Loskim. Začali jsme s H3 (pro mě), ale nějak mi to nešlo a když mi začalo všechno chcípat, vzdala jsem. Pak jsme hráli s H4, to už bylo lepší. Víc jsem si hlídala život skupinek a podařilo se mi vyhrát. Třetí hru jsme dali zase H4, shodli jsme se totiž, že je to zábavnější. Ze začátku měl navrch Loski, ale pak se mi podařily dva redukční vpády do jeho vznikajících území a ještě jsem vysqízovala a téměř (až na poslední 2 svobody) zajala docela velkou skupinu bílých kamenů. Loski se tedy pokusil vpadnout do mého středu. Párkrát jsem zareagovala, ale když jsem viděla, že tam 2 oči neudělá, zahrála jsem lehkomyslně jinam. Jenže Loski mi dal přes ko atari na skupinku, kterou když by mi sebral, spojil by svou mrtvou skupinu s jinou skupinou i s invazí do středu. Ko vyhrál, a tím pádem vyhrál i celou hru. Takže to zase bylo napínavé až do konce. (dopsala lenicka)

Takový bláznivý turnaj ...

Po roce opět nastal čas naší tradiční účasti na turnaji v Blansku. Už před turnajem jsme měli problémy se sestavou, protože kromě naší rodiny nikdo další z našich silnějších hráčů nechtěl jet. Takže jsme mohli počítat s Petrem Jechou a snad s Tukanem. Jenomže Tukan po našem příjezdu oznámil, že se přijel jenom pobavit s kamarády a musí dělat na nějaké prezentaci do práce a hrát nebude. Nicméně viděli jsme, jak z Jindrova auta vystupují 4 děti, takže jsme ihned požádali o výpomoc a Jindra se přidal. Pořadatelé sice pro letošní rok dělali vlny, že týmy mají být z jednoho družstva, ale Jindra tu u nás odehrál mnoho her, takže to Lenička nějak vyjednala a Pardubice se objevily na startovní listině čtyřčlenných družstev. Jindra sice přinesl vyšší MM koeficient, ale moc bodů jsme nečekali, takže jsme si žádné velké ambice dělat nemohli.
Nakonec se ještě přihlásila Anča, která přijela s kamarádem z Prahy, se kterým chtěli vytvořit družstvo, ale taky nesehnali dostatek lidí. No, příště by to chtělo lépe domlouvat předem.
Lenička si asi napíše svůj pohled na blog (http://lenicky-zahradka.blog.cz/), tak napíšu něco o svém působení, o dalších členech družstva i celkově o turnaji.
Nadpis jsem opět pojal podle svého vystoupení. Je to divné, ale už minulé Brno bylo v mém podání hodně divný turnaj a tentokrát zase. Nečekal jsem v pekle 15k nějaké závratné výsledky a tak jsem se jenom divil.
V prvním kole jsem hrál se soupeřkou (Ludmila Nováková), se kterou jsem v roce 2007 v Brně prohrál v posledním kole o půlbod. Tentokrát však po počátečním vytváření zárodků území a vlivů mě nechala propojit ke slabé skupince a zvětšit území a bylo rozhodnuto, už jsem si jenom pohlídal vedení, nenechal si zabít skupinku a napočítali jsme asi o 15 víc pro mě.
Ve druhém kole zase soupeř z Ostravy Jan Kijonka (KGS pravděpodobně jonka 7k) - a začalo bláznění; nejdřív se mi povedlo zabít část soupeřovy skupinky v rohu a tím donutit zbytek k útěku, čehož jsem využíval ke zvětšování území, ale pak jsem to nějak pokazil, střihnul mě a najednou jsem měl já hrozný problém s ožíváním a propojováním. Povedlo se mi propojit, ale měl jsem jen jedno oko, v této chvíli ale soupeř chtěl zabíjet a hrozně lehkomyslně si nechal střihnout asi 30 kamenů s jedním okem, přičemž na mé slabé skupině tím ještě vzniklo druhé oko, takže bylo rozhodnuto a vzdal. Když jsme to pokusně spočítali, tak vedl i kdybych ožil. Takže moje hodně nezasloužená výhra.
V dalším kole mě štěstí opustilo, Jiří Tobiáš (KGS: ophi 6k) vyšel lépe z boje prvního rohu i z druhého rohu a už po 30 tazích to se mnou vypadalo hrozně. Pokoušel jsem se bojovat a zabít jeho skupinu v centru, jenomže se mi to nepovedlo a přitom jsme totálně zničili zárodek mého území na straně (kdybych si to radši zavřel z boku a nechal ho tam ožít a udělat si hranici ... takhle jsem neměl ani - ani), nenašel jsem odvahu k vzdání a pokoušel se o overplay, při kterém si soupeř nedal pozor a propojil jsem svoje mrtvé kameny po straně, čímž jsem stáhnul alespoň 50 bodů, ale stejně jsem asi o 30 prohrál.
V neděli se mi ovšem štěstí vrátilo. Ve čtvrtém kole jsem hrál s Ančiným kamarádem Martinem Vyskou. Invaze mi moc nevyšla a vypadalo to špatně, ale soupeř si nechal zabít svoji skupinku a pak už to nějak psychicky nezvládnul a vzdal. Takže zase spíše šťastná než zasloužená výhra.
Štěstí se mě podrželo i do pátého kola, kdy mi los přisoudil Honzu Šípa (Haloran, 6k). S tím jsme na turnajích sehráli už víc her. Loni jsem v Blansku vyhrál a v Brně prohrál, takže jsem očekával, co se stane. A stalo se, Haloran byl ještě nějaký opilý po bouřlivé noci a když mu umřela třetí skupinka, tak to už nevydržel a vzdal.
Lenička měla první den 2 body a v neděli ráno vyhrála, takže měla naději na 4 body, ale jen do chvíle, než rozehráli páté kolo. Tu hru jsem docela sledoval, protože s Haloranem to bylo takové dost free a už od začátku to vypadalo špatně, dvě velké mrtvoly, s tím se už opravdu nedalo nic dělat.
Takže jsme museli čekat, až dohrají borci v první místnosti, na vyhlášení kvůli mně. Naštěstí Jarek vyslyšel prosby kamarádů z Brna - Darigaz měl taky 4 body a kluci už chtěli jet (ikdyž teď si nějak uvědomuju, že řídit měl asi Haloran ... no, snad nějak vystřízlivěl) - a vyplatil výhru v předstihu, takže jsem se přidal a mohli jsme také odjet. Petr Jecha odjel už chvilku předtím a Anču jsme neviděli, tak nevím, jestli už také zmizela.
Petr nahrál dvě výhry, bohužel jsem to sledoval pouze občas, takže jsem registroval spíše jen bodový přínos pro družstvo. Jindra se svou třídou už nepotkává lehké soupeře, takže taky vyhrál pouze dvakrát. Družstvo tedy nasbíralo 11 bodů, což na nejlepší nestačilo. Ve výsledcích jsou první 3 příčky a bronzový tým měl 12, takže jsme možná byli čtvrtí. To sice je ústup z pozic, po předchozí dva roky nám přece uteklo vítězství vždy o 1 výhru, ale upřímně řečeno, čekali jsme to horší, a kdybych neměl takovou kliku, tak by se očekávání lehce naplnilo.
Jak hrála Anča, jsem také moc neregistroval, střídavě prohrávala v lichých a vyhrávala v sudých kolech. Bohužel lichých je více, ale snad to nevadí a líbilo se jí tam.
Na prvních příčkách turnaje došlo taky k překvapení, když vyhrál Ondra Kruml, ale o tom píší na jiných stránkách. Tato místa se nás bohužel netýkají.
Luboš

Tento týden jsme se sešli ještě dřív, než minule. Když jsem dorazila do čajovny v úterý asi v 16:40, měli Petr Jecha (b) s Ančou (č) s H4 už víceméně dohráno. Bílý už měl jisté velké území, ale ještě zkoušel dál, a taky v koncovce ještě něco získal.
Potom jsem hrála s Petrem Jechou (č) já (b), opět s H2. Tentokrát se mi zadařilo a porazila jsem ho hned napoprvé. Dvakrát jsem útočila na zabití velké skupiny, ale jak už jsem psala dřív, Petr umí velmi dobře ožívat. Takže jsem se hlavně snažila využít situace. Potom jsem hrála s Ančou. Po minulém nezdaru s H9 jsem jí dala H6. Tento den se mi ale nezvykle dařilo a vyhrála jsem. Napodruhé jsem proto dala Anči H7, a už to bylo vyrovnanější, ale tento den jsem vyhrála všechno.
Luboš přišel později, zahrál s Petrem Jechou nejdřív s H6 a potom s H7, a taky se mu dařilo. Ve druhé hře zabil Petrovi velkou skupinu a vyhrál o hodně.
Domů jsme šli docela brzo, a už se těšíme na příští týden.
lenicka

konec zimního spánku

Tak konečně se pardubický go klub začíná probouzet ze zimního spánku. Nejdřív minulé úterý přijel na návštěvu Petr Jecha. No prostě musíme všichni začít trénovat na turnaj v Blansku, který se blíží... S Petrem Jechou (č) jsem nejdřív hrála já (b) s H3, což bylo na mě moc, a prohrála jsem. Potom jsme dali H2 a síly se nejen vyrovnaly, ale rovnou se převážily na druhou stranu - zabrala jsem si totiž skoro celou pravou stranu a ještě něco navíc, takže jsme to ani nepočítali. Mezitím se tam ukázal Milan, ale věnoval se pouze slečně... Pak přišel Luboš a vystřídal mě, a jako poslední přišel Peta a hrál protentokrát se mnou, protože jsme na něho jaksi vyzbyla. Petr Jecha si od Luboše bere pouze H5 a zatím vždycky prohrál, někdy o míň, někdy o víc. Zato mě se s Petou moc nedařilo. Zahráli jsme celkem 3 hry, nejdřív rovnou, potom s H2, ta byla nejvyrovnanější (prohrála jsem asi o 10) a potom už ani nevím, ale bylo to drsné.
V úterý 3. února jsme měli další, novou, mladou a veselou návštěvu z Hradce - Anču. První hru jsem hrála já (b) s Petrem Jechou (č) opět s H2. Hra to byla velice vyrovnaná, prohrála jsem o 2,5 bodu; Anča koukala a chroupala oříšky s wasabi. Potom jsem se jí konečně začala věnovat. Pro začátek jsem jí dala H9 a ještě jsme jí radili, což vedlo k tomu, že mě nakonec porazila asi o 40. Potom už přišel Luboš a zahrál si s nejdřív s Petrem Jechou s H5 (se štěstím se mu podařilo zabít jeden černý roh a tak vyhrál) a pak s Ančou. Taky jí dal H9, ale tady se ukázalo, jak je silný a jak umí získávat území a zabíjet. Mezitím přišel Peta, a protože já jsem zrovna hrála odvetu proti Petru Jechovi, koukal na nás. Hrozně se nám líbila černá zeď prostředkem gobanu, která se ale místo útočení na mě spíš starala, aby vůbec ožila. Ožívat Petr umí a taky se mu to podařilo, ale stejně jsem tentokrát vyhrála já. Úplně nakonec zahrál Petr Jecha s Lubošem a dopadlo to jako obvykle, i když tentokrát si Petr nic nenechal zabít, ale za cenu toho, že nezískal moc území. Luboš tak vyhrál asi o 75. A Anča se nechala s H9 pobít od Pety. Teda kluci, jestli na ni příště nebudete hodnější, tak ... vás praštím gobanem (tím mým, ne tím Petovým) :)))

lenicka

stále hrajeme

Moje pracovní vytížení se ke konci roku spíše stupňovalo, takže psaní reportáží z našich her šlo stranou. Nicméně i v prosinci jsme se několikrát sešli a v novém roce také.
Před Vánoci si přijel zahrát Petr Jecha a ukazoval nám i zařízení na optické klamy (do budoucna se z toho může vyklubat i 3D televize).
Na Vánoce dokonce přijel Aleš, tak jsme si naživo zahráli u pivka v Evropě.
Několikrát jsme hráli s Petou, ten chodí docela často. Honza se nějak vrhnul na studia a hraní trochu zanedbává, prý má teď zkouškové, musí se učit a nemůže chodit hrát – no, pochopím, že takové řeči se říkají doma rodičům, ale obstojí takové výmluvy u (procesu studia) znalých absolventů VŠ? - Na tuto řečnickou otázku nechť si laskavý čtenář odpoví sám. Podobný případ je i Milan, začal se nějak vážněji scházet s jakousi slečnou a taky má najednou málo času, i pracovat do čajovny přestal chodit.
Nicméně přes to všechno, když si přijdou zahrát, tak mám pocit, že se hrozně zlepšují a mám to stále těžší s nimi hrát. Když přišel někdy předminulý týden Honza, tak zahrál 1:1 s Leničkou a 1:2 se mnou. Milan přišel minulý týden a první hra (Milan černá a já bílé) byla hodně vyrovnaná a záleželo by na komi, které jsme předem nedomluvili (na desce měl černý o 3 body víc), a až druhou s černými jsem dokázal lépe ovládnout. S Petou jsou to vždy těžké boje, s podobným průběhem a rozdílnými výsledky; on si vytyčuje bezpečnější území a já větší, on tam pak udělá riskantní invazi a buďto se mi podaří mu nějakou skupinku zabít nebo ne, v takovém případě pak mívá více území.
Hlavním současným úkolem ovšem je zlákat Milana na turnaj do Blanska, kde tradičně těsně (už dva roky po sobě vždy o 1 výhru) prohráváme soutěž družstev, a Milan musí být letos naším hlavním zdrojem bodů. Ale protože Honza nemůže kvůli nějaké školní akci, tak nám stejně chybí čtvrtý člen. Petu od rodiny na víkend asi neodtrhneme. No, snad někoho seženeme.
Luboš